Dušičkový den…

Stála jsem v nemocnici u lůžka a plakala jsem štěstím. Všichni plakali štěstím.

Viděla jsem 3 sourozence objímající se, smějící se a šťastné, že si k sobě zase našli cestu, po letech svárů a nevyřčených křivd.

Byli ve věku 75, 77 a 82 let.

Jedním z nich byla moje mamka…

Slíbili jsme, že ještě přijedeme. Nebylo potřeba.

Do týdne strýček zemřel. V klidu a míru.

Tento hluboký prožitek si nesu stále v sobě.

Dnes zapaluji svíčku a vzpomínám na tebe strýčku.

Na všechny, co ke mě patříte a už nejste tady s námi.

Děkuji.

Nečekejte tak dlouho na usmíření. Život je krátký…